Před pár dny jsem opět ráno pospíchala do školy, opět jsem byla ve skluzu a opět jsem samozřejmě na něco zapomněla - na řasenku! Zní to malicherně, že? Od puberty mě zlobilo, jak mám krátké a světlé řasy. I když se nepovažuji za nějakou nafintěnou slečinku, která by nenamalovaná nevyšla ani k popelnicím, dát si maskaru na řasy bylo pro mě (vedle zakrytí případných pupínků) stejně důležité jako např. čištění zubů.
A víte co? Toho rána jsem vstala pravou nohou, sama sobě jsem se líbila, usmívala se na sebe do zrcadla, přemýšlela o tom, co mě čeká, a vůbec mi nepřišlo nic divného.
Píši, že to pro mě BYLO důležité, protože už to tak necítím. V posledních letech jsem sice velkou zastánkyní líčení, které podtrhne přirozenou krásu, přesto jsem zůstala závislá na některých kosmetických produktech jako je řasenka.
Ten den jsem si řasy nakonec stejně nalíčila - aby se neřeklo - ale od té doby se cítím svobodnější. Vždyť kolik lidí na světě nemá vlasy či obočí a jak jim to sluší, když nasadí sebevědomý úsměv. :-)
Stále se líčím ráda a proti dekorativní kosmetice nic nemám. Každý sám nejlíp ví, v čem se cítí dobře.
Poselství této krátké zpovědi je jednoduché. Nemusíte být ve stresu z toho, že se nestíháte nalíčit. Jste od přírody krásné, tak se mějte rády takové, jaké jste! Udělá vás to šťastnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář. Jsem zvědavá na vaše názory.