Co se dělo?

Ahoj všichni,

vracím se po poměrně dlouhé pauze s novým článkem. V mém životě se toho stalo celkem hodně a mělo to vliv nejen na mojí blogerskou tvorbu, respektive spíš netvorbu, ale i soukromý život...

Začalo to tím, že jsem v únoru 2018 začala pracovat na plný úvazek a k tomu ještě dodělávala vysokou školu. To zní ještě mírumilovně a věřte, že to byla ta dobrá část roku. Ta těžká část přišla až po létě, kdy jsem, ač stále jako juniorka, musela převzít seniornější pozici po odcházející kolegyni. Zástup za ní jsme bohužel nestihli včas najít. Na jednu stranu to byla lákavá výzva, na druhou mi bylo hned jasné, že to nebude jednoduché...a nebylo. I když mě na svůj odchod připravovala tři měsíce, realita byla tvrdší. Účetnictví je široký pojem a člověk musí vidět do spousty oblastí. Otevřelo se přede mnou tolik dosud neznámých souvislostí, na které přijdete až ve chvíli, kdy je to čistě na Vás a s nastalými problémy si prostě a jednoduše musíte nějak poradit. Takže ano, dalo mi to hodně a do určité míry toho nelituji. Je to cenná zkušenost.

moje bakalářská práce a medvídek Swarowski od přítele

Stinná stránka těchto nabývaných zkušeností byl obrovský tlak a stres, na který jsem nebyla zvyklá. Snažila jsem se všem s jejich požadavky vyhovět a abych stíhala svojí práci i zaučovat nové dvě kolegyně, které místo mě nastoupily na juniorní pozice, byla jsem v kanceláři klidně i 11 hodin denně. Vše potřebné po pracovní stránce jsem sice nějakým způsobem zvládala, ale můj soukromý život a dobrá nálada zůstali někde na pozadí. Domů jsem chodila za tmy, unavená, duchem nepřítomná, ze začátku hladová, potom už mi bylo spíš špatně, a často jsem byla nejen na svoje blízké nepříjemná. Nemohla jsem si pomoct. Byla jsem jak časovaná bomba (no...možná ještě jsem).

Povahou jsem melancholik, takže trpím uvnitř, ale nic neřeknu. Pořád se to nabaluje, až najednou z ničehonic vybouchnu a to lítají blesky. To jen tak na vysvětlenou k té časované bombě.

Nevím, jak to máte vy, ale já bývám pravidelně na jaře a na podzim nemocná. Jindy ani ne, ale ty změny teplot v těchto dvou obdobích mi vždycky oslabí imunitu. Teď tomu nebylo jinak (mimochodem tento článek také píšu doma na neschopence). Podařilo se mi onemocnět první den, kdy jsem v práci měla novou kolegyni, takže jsem si nemohla dovolit zůstat doma. Jela jsem už pomalu na autopilota. Vydržela jsem to takhle měsíc a půl. Každý den mě sebemenší blbost naštvala a bylo to na mně hodně znát. Docela se divím, že to holky neodradilo.

Asi je vám jasné, že o nějakém zdravém životním stylu, alespoň ve smyslu pravidelné stravy a přísunu tekutin, nemohla být řeč. První jídlo jsem měla klidně až ve dvě odpoledne. Kolikrát jsem si během dne ani neudělala čas na to, abych si uvařila kafe. A to už je co říct! Všichni, kdo mě znají trochu blíž, vědí, že jsem bez kafe úplně nemožná a naprosto ho zbožňuji!

ilustrační foto, hrozně ujíždím na aplikaci Unicorn - na iPadu si podle čísel vybarvuji takovéto obrázky, je to neuvěřitelně uklidňující činnost

Nicméně, abych se dostala k jádru pudla..dospělo to do bodu, kdy mi to v hlavě seplo, ale už to bylo za pět minut dvanáct. Kolegyně už většinu práce zvládají samy, takže jsem rezignovala na přesčasy, ať už se bude práce stíhat, nebo ne. Zdraví máme všichni jenom jedno! Z tohoto naprosto jasného poznání jsem znovu najela na snídaně, svačiny (ty se mi zatím moc nedaří) a pitný režim. Bohužel jsem si za těch cca půl roku dlouhého vysedávání u počítače stihla zlikvidovat záda. :/ Po zdravotní stránce to holt bude ještě běh na dlouhou trať (pozn. tenhle článek musím psát s častými přestávkami, protože nevydržím dlouho sedět).

Každopádně, práce mi lezla na mozek. Neřešila jsem nic jiného. Jsem celá zapálená do kreativních činností, které blogování nabízí. A konečně se dostávám k druhému důvodu, proč už několik měsíců nevycházely články... a sice technika!

Před létem jsem si pořídila nový fotoaparát (předtím jsem fotila jen na iPhone) s tím, že se do toho opřu a budu mít pro blog mnohem krásnější fotografie! Pořídila jsem si Olympus PEN E-PL8 (jak nečekané u blogerky). Což o to...fotky jsou mnohem lepší, je hezky kompatibilní, strašně se mi líbí...JENOMŽE..když jsem fotky přenesla do svého starého notebooku, tak se veškerá kvalita vytratila a byl to jednoduše hnus! Dost mě to otrávilo a ztratila jsem chuť na něčem pro blog pracovat, když výsledek nevypadá tak, jak si ho představuju. Když už nad něčím trávím spoustu času, tak to přece nemůže být horší než průměr. Nechtěla jsem něco takového pouštět do světa.

věcičky, na které nedám dopustit - nový MacBook Pro 2018, Olympus PEN E-PL 8 a motivační diář 2019 od holek z A Cup of Style

Šlo to vyřešit jen jedním způsobem. To už Vás mohlo trknout podle fotky výše. Tahle myšlenka ve mně už byla dlouho a stala se z ní naprostá nezbytnost. Nový notebook! Dlouhé měsíce jsem šetřila na MacBook Pro. Když už, tak už! Je to sice ranec peněz, ale je to investice do činnosti, kterou miluju, a to jest blogování. Musí mi vydržet celá léta! Bůh ví, kdy jindy, než za současné situace, bych si na něj byla schopná našetřit..potom přijde rodina a bude se počítat každá koruna..však to určitě znáte.

bez kafe to není život... :D

Závěrem bych chtěla říct, že mě moc mrzí, že jsem blog zanedbávala, a hodlám to napravit. Doufám, že si z tohoto citového výlevu vezmete ponaučení v tom smyslu, že nic není tak důležité, abyste ohrožovali své zdraví. Potom to jde jen těžko napravovat. Také určitě nechcete ničit svoje vztahy k rodině, přátelům a partnerovi/partnerce. Moje mamka vždycky říkává, že když nejde o život, tak jde o hovno (dostala jsem do vínku opravdu zajímavá moudra..).

Byla jsem, a pořád jsem, z téhle situace celá špatná, tak bych byla moc zvědavá, jestli jste si někdo prošel něčím podobným a jak jste se k tomu postavili. Můžeme se vzájemně podpořit v komentářích pod tímto příspěvkem, nebo se se mnou můžete spojit přes email bellamoonyt@gmail.com či Instagram @bellamoon94.

To je pro dnešek všechno a budu se těšit na vaše reakce na tento a příští článek, který už bude pozitivní, nebojte. :)

Mějte se famfárově!
Vaše Bella